|
Aratinga jendaj
Latinský název: |
Aratinga jendaya |
Výskyt: |
Brazílie-Alagoas, Pernambuco, Ceará, Piauí |
Délka: |
30cm |
Prům. délka života: |
15let |
Snůška: |
3-5 vajec |
Inkubační doba: |
25 dní |
Opuštění hnízda: |
2 měsíce(50-70 dní) |
Rozdílnost pohlaví: |
Nutné odborné rozlišení - endoskopii či DNA |
Pohlavní dospělost: |
18-24 měsíců |
Kroužek: |
6,5mm |
Vlet. otvor: |
8cm |
Tento velmi pěkný papoušek je
mezi chovateli hojně rozšířen a nebýt jeho hlasitého křiku,
byl by zcela určitě ještě oblíbenější. Dospělý ptáci mají
hlavu, krk, hrdlo a hruď žluté až zlatavé s oranžovým nádechem
na čele, kolem oka, na tvářích a hrdle. Břicho má
oranžovočervené. Záda, křídla a svrchní ocasní krovky jsou
zelené. Vnější prapory ručních letek, ruční krovky a loketní
letky jsou modré. Zobák šedočerný, duhovka šedohnědá, nohy
jsou šedé. Mladí ptáci mají hlavu a krk bledě žluté se zbytky
zelených per. Na hrudi a břiše je bledší oranžovočervená.
Já jsem si aratingy pořídil v roce
2005.
Původně jsem plánoval chov zlatých aratingů, ale když jsem v Týništi
nad Orlicí narazil na chovatele aratingů a uviděl jsem nepříbuzná
mláďata krásných jendajů, tak jsem ani chvíli neváhal a
hned je zakoupil. Byli to teprve mladí ptáci ale oba se k sobě
hned měli
.Mladí jendajové jsou převážně zelení, břicho mají červené a na
hlavě mají sem tam žluté peří. Postupně se ale přebarvují až získají
přibližně druhým rokem impozantní vzhled a kompletně přepeří do šatu
dospělých a zelená pera jsou nahrazena žlutými až oranžovými. I když
každý jedinec je trochu odlišně zbarvený, například moje samice,což
můžete vidět na obrázku, kompletně přepeřila již v prvním roce svého
života. Naproti tomu samec je teprve strakatý a zelena pera u něj
ještě převládají. Někteří jedinci jsou více žlutí jiní mají zase
oranžový nádech. V kontrastu se zelenými křidly jsou opravdu
překrásní. Aratinga jenday velmi rád klove a tak bychom jim měli
poskytnout dostatečný přísun čerstvých větviček( já jim nejčastěji
předkládám vrbové nebo ovocné a v poslední době si hodně oblíbily i
větve jehličnanů). A Ve voliéře by neměli být dřevěné části,
protože aratingové je se zálibou zlikvidují. Také umějí být velice
hluční, typickým křikem reagují na změny ve svém okolí, na
přítomnost jiné osoby, či kontrolu budky. Proto bych tento druh
nedoporučoval do pokojové klace, případně do lidského obydlí s mnoha
sousedy. I když v Americe jsou například stejně hluční zlatí
aratingové jedni z nejvíce chovaných "domácích" papoušků. Jeho křik
může mít ale i určité výhody, svým silným hlasem vždy upozorní
ostatní chovance na přítomnost vetřelce např. kočky, káněte či
jiného dravce. Aratingové jsou známí tím, že přespávají každý den v
budce, takže jim ji za tímto účelem necháme celý rok zavěšenou v
chráněném přístřešku. Také jsem vypozoroval, že mají v oblibě
každodenní koupel a tak bych doporučoval umístit do voliéry větší
hliněnou misku a denně jim poskytovat čerstvou vodu.
Voliéra by měla být dostatečně
dlouhá, protože jendajové patří k výborným letcům. V zimě je lepší
je umístit do uzavřené voliéry, kde za mírných teplot přezimují.
Jendajové pocházejí z Jižní Ameriky z oblasti tropického vlhkého
pralesa. A proto je lepší jim při větších mrazech přitápět.Já
teplotu udržuji kolem 10 stupňů a jendajové v klidu zimují. Potíže
mohou nastat při líhnutí a vývoji mláďat. Jendajové potřebují totiž
při odchovu značnou vlhkost, jinak mohou zárodky bezdůvodně uhynout.
Vlhkost můžeme zajistit například rosením snůšky rozprašovačem či
ponořením dna budky do nádoby s vodou. O odchovu těchto jendajů
se dočtete v
článkách.
Aratingům předkládám ke krmení směs pro
velké papoušky. Velmi si oblíbili např. dýňová semínka, která hned
vzápětí po umístění do misky končí vyloupaná na zemi. Jako téměř
všichni větší papoušci má i aratinga v oblibě slunečnici. Slunečnice
je ale příliš tučná a tak bychom mu ji měli dávat jen v malém
množství, jinak totiž ostatní zrniny ignoruje. Další pochoutkou je
pro ně senegalské proso v klasech, kardi, kukuřice, pšenice a další
různorodá směs zrnin. V jarních a letních měsících jim podávám
naklíčenou směs zrní. Důležitou součástí jídelníčku je také všemožné
ovoce a zelenina (nejčastěji jablka, jeřabiny, pomeranče, paprika,
mrkev). Ze zeleného krmení by neměla chybět pampeliška (hlavně
květy). Moje samice vždy vezme květ, zaletí s nim k misce s vodou.
Pampelišku rozkouše a nahází do vody a potom jí zpětně sbírá a
konzumuje. Zatím jsem nepřišel na to proč to dělá, jestli to je
zabavení, rituál či si jí chce jen namočit ale je to každopádně
zvláštní. Aratingové jsou velice pozoruhodní a zajímaví papoušci,
kteří vyžadují vaši péči a čas ale zato se Vám zajisté náležitě
odmění...
©
L&M |
|