Chované

druhy                        
 

  Aratinga jendaj

 
 

  Aratinga sluneční

 
 

  Alexandr čínský

 
 

  Papoušek horský

 
 

  Papoušek nádherný

 
 

  Andulka

 
 

  Barnard klonkurský

 
    Papoušek červenočapkový  
    Alexandr malý  
    Alexandr vousatý  
    Rosela pestrá  
    Kakariki červenočelý  
    Rozela penant  
    Korela  
 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Aratinga jendaj

Latinský název: Aratinga jendaya
Výskyt: Brazílie-Alagoas, Pernambuco, Ceará, Piauí
Délka: 30cm
Prům. délka života: 15let
Snůška: 3-5 vajec
Inkubační doba: 25 dní
Opuštění hnízda: 2 měsíce(50-70 dní)
Rozdílnost pohlaví: Nutné odborné rozlišení - endoskopii či DNA
Pohlavní dospělost: 18-24 měsíců
Kroužek: 6,5mm
Vlet. otvor: 8cm

 

Tento velmi pěkný papoušek je mezi chovateli hojně rozšířen a nebýt jeho hlasitého křiku, byl by zcela určitě ještě oblíbenější. Dospělý ptáci mají hlavu, krk, hrdlo a hruď žluté až zlatavé s oranžovým nádechem na čele, kolem oka, na tvářích a hrdle. Břicho má oranžovočervené. Záda, křídla a svrchní ocasní krovky jsou zelené. Vnější prapory ručních letek, ruční krovky a loketní letky jsou modré. Zobák šedočerný, duhovka šedohnědá, nohy jsou šedé. Mladí ptáci mají hlavu a krk bledě žluté se zbytky zelených per. Na hrudi a břiše je bledší oranžovočervená.

Já jsem si aratingy pořídil v roce 2005. Původně jsem plánoval chov zlatých aratingů, ale když jsem v Týništi nad Orlicí narazil na chovatele aratingů a uviděl jsem nepříbuzná mláďata krásných jendajů, tak jsem ani chvíli neváhal a hned je zakoupil. Byli to teprve mladí ptáci ale oba se k sobě hned měli .Mladí jendajové jsou převážně zelení, břicho mají červené a na hlavě mají sem tam žluté peří. Postupně se ale přebarvují až získají přibližně druhým rokem impozantní vzhled a kompletně přepeří do šatu dospělých a zelená pera jsou nahrazena žlutými až oranžovými. I když každý jedinec je trochu odlišně zbarvený, například moje samice,což můžete vidět na obrázku, kompletně přepeřila již v prvním roce svého života. Naproti tomu samec je teprve strakatý a zelena pera u něj ještě převládají. Někteří jedinci jsou více žlutí jiní mají zase oranžový nádech. V kontrastu se zelenými křidly jsou opravdu překrásní. Aratinga jenday velmi rád klove a tak bychom jim měli poskytnout dostatečný přísun čerstvých větviček( já jim nejčastěji předkládám vrbové nebo ovocné a v poslední době si hodně oblíbily i větve jehličnanů).  A Ve voliéře by neměli být dřevěné části, protože aratingové je se zálibou zlikvidují. Také umějí být velice hluční, typickým křikem reagují na změny ve svém okolí, na přítomnost jiné osoby, či kontrolu budky. Proto bych tento druh nedoporučoval do pokojové klace, případně do lidského obydlí s mnoha sousedy. I když v Americe jsou například stejně hluční zlatí aratingové jedni z nejvíce chovaných "domácích" papoušků. Jeho křik může mít ale i určité výhody, svým silným hlasem vždy upozorní ostatní chovance na přítomnost vetřelce např. kočky, káněte či jiného dravce. Aratingové jsou známí tím, že přespávají každý den v budce, takže jim ji za tímto účelem necháme celý rok zavěšenou v chráněném přístřešku. Také jsem vypozoroval, že mají v oblibě každodenní koupel a tak bych doporučoval umístit do voliéry větší hliněnou misku a denně jim poskytovat čerstvou vodu.

Voliéra by měla být  dostatečně dlouhá, protože jendajové patří k výborným letcům. V zimě je lepší je umístit do uzavřené voliéry, kde za mírných teplot přezimují. Jendajové pocházejí z Jižní Ameriky z oblasti tropického vlhkého pralesa. A proto je lepší jim při větších mrazech přitápět.Já teplotu udržuji kolem 10 stupňů a jendajové v klidu zimují. Potíže mohou nastat při líhnutí a vývoji mláďat. Jendajové potřebují totiž při odchovu značnou vlhkost, jinak mohou zárodky bezdůvodně uhynout. Vlhkost můžeme zajistit například rosením snůšky rozprašovačem či ponořením dna budky do nádoby s vodou. O odchovu těchto jendajů se dočtete v článkách.

Aratingům předkládám ke krmení směs pro velké papoušky. Velmi si oblíbili např. dýňová semínka, která hned vzápětí po umístění do misky končí vyloupaná na zemi. Jako téměř všichni větší papoušci má i aratinga v oblibě slunečnici. Slunečnice je ale příliš tučná a tak bychom mu ji měli dávat jen v malém množství, jinak totiž ostatní zrniny ignoruje. Další pochoutkou je pro ně senegalské proso v klasech, kardi, kukuřice, pšenice a další různorodá směs zrnin. V jarních a letních měsících jim podávám naklíčenou směs zrní. Důležitou součástí jídelníčku je také všemožné ovoce a zelenina (nejčastěji jablka, jeřabiny, pomeranče, paprika, mrkev). Ze zeleného krmení by neměla chybět pampeliška (hlavně květy). Moje samice vždy vezme květ, zaletí s nim k misce s vodou. Pampelišku rozkouše a nahází do vody a potom jí zpětně sbírá a konzumuje. Zatím jsem nepřišel na to proč to dělá, jestli to je zabavení, rituál či si jí chce jen namočit ale je to každopádně zvláštní. Aratingové jsou velice pozoruhodní a zajímaví papoušci, kteří vyžadují vaši péči a čas ale zato se Vám zajisté náležitě odmění...

© L&M     

 

 

 

 

 

 

 

18.února 2005 © Cpyright Papoušci  www.aratinga.unas.cz