|
Aratinga zlatý/sluneční
Latinský název: |
Aratinga solistalis |
Výskyt: |
Jížní Amerika,Brazílie |
Délka: |
30cm |
Prům. délka života: |
15let |
Snůška: |
3-4 vajec |
Inkubační doba: |
25 dní |
Opuštění hnízda: |
2 měsíce(50-70 dní) |
Rozdílnost pohlaví: |
Nutné odborné rozlišení - endoskopii či DNA |
Pohlavní dospělost: |
18-24 měsíců |
Kroužek: |
6,5mm |
Vlet. otvor: |
8cm |
Registrace CITES: |
NE |
Tento překrásně vybarvený aratinga dostal své jméno podle toho, že
za slunečního svitu celý přímo září. Ve své domovině se tímto
zbarvením maskuje, jelikož v korunách stromů připomíná žluté květy.
Jejich vybarvení je značně variabilní, někteří jsou velmi žlutí,
jiní mají nádech do oranžova. Okolo očí mají oranžové až červené
lícní skvrny, čímž je lze v mládí jednoznačně rozlišit od jendajů,
kteří jim jsou v mládí podobní. Samec i samice jsou stejně
vybarvení a ani podle velikosti nelze určit zda se jedná o pár,
takže je nutné odborné vyšetření pohlaví. Mláďata mají zelené peří
na hlavě a prsou. Břicho mají bledě oranžové. Křídelní krovky mívají
většinou zelené. Mláďatům se v průběhu do jednoho roku ztratí zelené
peří na hlavě a hrudi a nahradí ho žlutá s oranžovou. Křídelní
krovky se jim variabilně přepeří do žluta. Aratingy pak hnízdí
zpravidla druhým až třetím rokem. I jako ostatní papoušci rodu
aratinga spí v budkách, takže jim je za tímto účelem celý rok
ponecháme.
MŮJ CHOV:
Sluneční artingy mě uchvátili, hned jak jsem je
poprvé uviděl naživo, při návštěvě u jednoho chovatele. A od té
doby jsem je chtěl mít doma. Pár let jsem si na ně musel počkat ale
od léta 08 se na mě konečně usmálo štěstí. Jako prvního jsem získal
teprve 14 denní mládě, které bylo porostlé chmýřím. Celé 2 měsíce
jsem ho ručně dokrmoval kupovanými nebo podomácku vyrobenými
kašemi. Mládě nabízenou potravu bralo bez komplikací a bylo
samozřejmě velmi krotké. Krmení probíhalo zpočátku 5x denně a
později 3-4x. Aratinga dobře prospíval, menší komplikace nastaly
když začínal létat a krmení se často velmi protáhlo, jelikož dělal
vylomeniny a ulétal. Zanedlouho jsem ho začal učit na zrní a pustil
jsem ho do voliéry. Občas jsem ho ještě zašel přikrmit. Dostal jméno
Béďa a dodnes je velice krotký a miluje hlazení, ikdyž žije
s ostatními papoušky ve voliérách. Rád mi přistane na rameni a dělá
mi společnost při obcházení voliér. Zanedlouho jsem si ještě pořídil
od pana Novotného dvě už dokrmená mláďata Terezku a Honzíka. Taktéž
jsou krotcí a nechají se hladit. Jako poslední jsem si k nim pořídil
divoké mládě Adélku. Takže mám dnes 2 páry slunečních. Velice milují
dřevo a čerstvé větve, takže jim je co nejčastěji předkládám.
Nejraději mají listnáče ale nepohrdnou ani jehličnany.
V chovatelském domku s výlety jim nepřitápím a pouze na nejkrutější
mrazy je zavřu do vnitřní voliéry. Aratingům to stačí a když jim je
zima tak se zalezou zahřát do budky.
KRMENÍ:
Aratingům předkládám ručně míchanou směs, kterou připravuji z cca 20
druhů zrnin. Do směsi dále přidávám 6 druhů ořechů. Touto směsí
krmím celý rok. Na jaře a v létě přidávám ještě naklíčeně zrní.
Celoročně k tomu dostávají hodně ovoce – jablka, banány, hrušky,
jeřabiny, jahody, ostružiny, pomeranče, mandarinky apod. Ze zeleniny
dávám papriky a mrkev. Mají rádi i naše rostliny jako pampelišky,
mléč a různé trávy. Na trávení mají sépiové kosti a písek.
|
|